Jde po zamrzlém jezeře.

Myšlenky zmizely v dálavách, stejně jako její stopy zavál sníh.

Prázdno.

Tma pomalu rozprostírá svůj plášť.

Nevnímá to náhlé varování, ten zlověstný praskot…..

Pád.

Mokré jezerní pařáty ji stahují pod černou hladinu.

Brání se, ale ubývá jí rychle sil!

Marný boj, temné síly mají převahu.

Vzdává to a nechá se volně unášet houpavým pohybem na dno vodního království.

Studený sen bude nekonečný..

Už nemá strach.

Náhle ji neviditelná síla táhne  ven.

Ona stoupá z těsného sevření vod.

Stoupá však ještě výš, jako pták.

Roztáhne svá křídla a vidí, jak se dole pod ní jezero stále zmenšuje.

Tohle království je volné, lepší než to vodní  - dusivé.

Vesmírné hvězdičky na ni mrkají svými světýlky.

Je celá stříbrná, připadá si jako princezna.

To na ní zamrzla stékající voda ve střípky ledu.